Co je AML? Zákon srozumitelně a vše, co potřebujete vědět

AML je důležitou součástí moderního podnikatelského prostředí a zdaleka se netýká pouze bank a finančních institucí. Povinnosti spojené s prevencí praní špinavých peněz a financování terorismu se vztahují také na řadu dalších firem a profesí. V tomto článku si proto srozumitelně vysvětlíme, co AML znamená, koho se týká, jaké povinnosti stanovuje český AML zákon a jak je správně zavést do praxe.

Obsah článku

1. Co je AML a proč je důležité
2. Co je AML zákon a koho se týká
3. Jaké jsou základní AML povinnosti
4. Jak probíhá AML identifikace klienta
5. Jak funguje AML kontrola klienta
6. Jak AML řeší rizikové klienty a skutečného majitele
7. Co je podezřelý obchod podle AML zákona
8. Jakou roli v AML plní FAÚ
9. Jak zavést AML povinnosti do praxe
10. Závěr
11. Jak AML řešíme v Legal Systems
12. FAQ: Nejčastější otázky o AML

Co je AML a proč je důležité

AML je zkratka z anglického Anti-Money Laundering a označuje soubor pravidel, postupů a opatření, jejichž cílem je předcházet legalizaci výnosů z trestné činnosti, tedy takzvanému praní špinavých peněz. Součástí systému AML jsou také opatření zaměřená na boj proti financování terorismu, proto se často používá širší označení AML/CFT (Anti-Money Laundering / Countering the Financing of Terrorism). V praxi jde především o to zabránit tomu, aby byly legální finanční a obchodní systémy zneužívány k nakládání s prostředky pocházejícími z trestné činnosti nebo k financování nezákonných aktivit.

AML se přitom netýká pouze bank a dalších finančních institucí. V České republice zákon stanovuje okruh takzvaných povinných osob, mezi které patří také řada subjektů z nefinančního sektoru. Jde například o některé realitní podnikatele, advokáty, notáře, daňové poradce, auditory, externí účetní nebo poskytovatele služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy. Konkrétní povinnosti vždy závisí na typu subjektu a vykonávané činnosti.

Proč je AML důležité pro firmy a podnikatele

Pro firmy, na které se AML pravidla vztahují, nejde pouze o formální zákonnou povinnost. AML opatření mají pomoci rozpoznat rizikové klienty a transakce a včas reagovat na situace, které mohou vykazovat znaky podezřelého obchodu. Povinné osoby proto musí podle rozsahu svých zákonných povinností věnovat pozornost například identifikaci a kontrole klientů, hodnocení rizik, uchovávání stanovených informací nebo oznamování podezřelých obchodů. Stručně řečeno, AML pomáhá firmám:

• Znát své klienty. Ověřit jejich totožnost a získat základní informace potřebné k posouzení obchodního vztahu.
• Vyhodnocovat možná rizika. Posoudit, zda konkrétní klient, transakce nebo obchodní vztah nepředstavuje zvýšené riziko z hlediska praní peněz či financování terorismu.
• Rozpoznat neobvyklé transakce. Věnovat pozornost obchodům, které svou výší, strukturou nebo okolnostmi neodpovídají běžnému chování klienta.
• Předcházet zneužití firmy. Nastavit interní postupy tak, aby bylo obtížnější využít její služby nebo produkty k legalizaci výnosů z trestné činnosti.
• Plnit zákonné AML povinnosti. Pokud firma patří mezi povinné osoby, musí dodržovat příslušné požadavky, například v oblasti identifikace a kontroly klienta, uchovávání údajů či oznamování podezřelých obchodů.

Co je AML zákon a koho se týká

V České republice je základním právním předpisem v oblasti AML zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, běžně označovaný jako AML zákon. Jeho cílem je zabránit zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a zároveň vytvořit podmínky pro odhalování takového jednání. Zákon proto stanovuje konkrétní práva a povinnosti fyzických a právnických osob, které se mohou při své činnosti setkat se zvýšeným rizikem praní peněz nebo financování terorismu.

Co upravuje AML zákon č. 253/2008 Sb.

Základním právním předpisem pro oblast AML v České republice je zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Jeho hlavním účelem je předcházet zneužívání finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu a stanovit pravidla, podle kterých mají povinné osoby při těchto rizicích postupovat. Zákon zároveň navazuje na evropskou právní úpravu AML. 

AML zákon se v průběhu času mění a doplňuje prostřednictvím novelizací, mimo jiné v návaznosti na vývoj evropské AML legislativy. Pro firmy a další povinné osoby je proto důležité vycházet z aktuálního znění právních předpisů a sledovat změny, které mohou ovlivnit jejich konkrétní povinnosti.

Kdo je povinná osoba podle AML zákona

Povinná osoba je fyzická nebo právnická osoba, na kterou se vztahují povinnosti stanovené AML zákonem. Nejde přitom pouze o banky - zákon zahrnuje také řadu dalších profesí a podnikatelů. Mezi povinné osoby patří například:

• Banky a finanční instituce. Zejména při poskytování bankovních, platebních, úvěrových nebo investičních služeb.
• Účetní a daňoví poradci. Při poskytování účetních a daňových služeb svým klientům.
• Advokáti a notáři. Při vybraných činnostech a transakcích stanovených AML zákonem.
• Realitní zprostředkovatelé. Při zákonem vymezených činnostech souvisejících s nemovitostmi.
• Další zákonem stanovené osoby. Například některé osoby poskytující služby právnickým osobám nebo vykonávající další činnosti uvedené v AML zákoně.

Povinné osoby musí podle své činnosti plnit příslušné AML povinnosti, například identifikovat a kontrolovat klienty, vyhodnocovat rizika a řešit podezřelé obchody.

Jak AML zákon zamezuje praní špinavých peněz

AML zákon pomáhá předcházet praní špinavých peněz tím, že povinným osobám ukládá konkrétní preventivní a kontrolní povinnosti:

• Ověření identity klienta. Povinná osoba zjišťuje a ověřuje, s kým obchodní vztah navazuje a kdo za klientem skutečně stojí.
• Kontrola klienta a jeho transakcí. V průběhu obchodního vztahu sleduje rizika a okolnosti obchodů a v relevantních případech také původ peněžních prostředků.
• Odhalování podezřelých obchodů. Zvýšená pozornost se věnuje transakcím, které neodpovídají běžnému chování klienta nebo vykazují jiné rizikové znaky.
• Oznámení podezřelého obchodu. Pokud povinná osoba zjistí podezřelý obchod, musí jej bez zbytečného odkladu oznámit Finančnímu analytickému úřadu (FAÚ). 

Jaké jsou základní AML povinnosti

Povinné osoby musí podle AML zákona přijímat opatření, která pomáhají předcházet praní špinavých peněz a financování terorismu. Jednotlivé AML povinnosti mohou vznikat před zahájením obchodního vztahu, při jeho vzniku i v jeho průběhu, přičemž jejich konkrétní rozsah závisí na typu povinné osoby a okolnostech daného případu.

Identifikace klienta

Povinná osoba musí v zákonem stanovených případech zjistit a ověřit totožnost klienta. Identifikace se provádí například při vzniku obchodního vztahu nebo při podezřelém obchodu bez ohledu na jeho hodnotu. Zákon stanovuje také další situace a finanční limity, při kterých je identifikace povinná.

Kontrola klienta

Nestačí pouze vědět, kdo klient je. Kontrola zahrnuje také získání a vyhodnocení informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu a podle okolností také přezkoumání zdroje použitých prostředků. Rozsah kontroly se přizpůsobuje zjištěnému riziku.

Hodnocení rizik

Povinná osoba posuzuje riziko praní peněz a financování terorismu s ohledem na klienta, obchodní vztah, produkt nebo konkrétní obchod. Podle výsledku může být nutné uplatnit přísnější kontrolní opatření. Vyšší pozornost zákon vyžaduje například u situací představujících zvýšené riziko.

Zjištění skutečného majitele

U právnických osob a dalších relevantních klientů je součástí kontroly také zjištění skutečného majitele a přijetí opatření k ověření jeho totožnosti z důvěryhodných zdrojů. Povinná osoba zároveň zjišťuje vlastnickou a řídicí strukturu klienta.

Průběžné sledování obchodního vztahu

AML kontrola nekončí uzavřením smlouvy. Povinná osoba v průběhu vztahu přezkoumává prováděné obchody a posuzuje, zda odpovídají tomu, co ví o klientovi, jeho podnikání a rizikovém profilu.

Oznámení podezřelého obchodu

Pokud povinná osoba zjistí skutečnosti nasvědčující podezřelému obchodu, musí postupovat podle AML zákona a oznámit jej Finančnímu analytickému úřadu (FAÚ). Zákon zároveň upravuje postup povinné osoby při vyhodnocování takových obchodů.

Kdy vznikají AML povinnosti

Konkrétní AML povinnosti nevznikají ve všech situacích stejně. Rozhoduje zejména druh povinné osoby, klient, charakter obchodního vztahu, hodnota a typ transakce a míra rizika.

• Při vzniku obchodního vztahu. Klient musí být identifikován a v zákonem stanoveném rozsahu také zkontrolován.
• Při jednorázových obchodech. Povinnosti mohou vzniknout po dosažení finančních limitů stanovených AML zákonem.
• Při podezřelém nebo rizikovém obchodu. Některé povinnosti se uplatní bez ohledu na hodnotu transakce a při zvýšeném riziku může být nutná zesílená kontrola.
• V průběhu obchodního vztahu. Povinná osoba průběžně sleduje vztah a prováděné obchody a reaguje na změny rizikového profilu klienta.

Jak probíhá AML identifikace klienta

Povinnost identifikace klienta vzniká v případech stanovených AML zákonem. Obecně se identifikace provádí nejpozději tehdy, když je zřejmé, že hodnota obchodu překročí 1 000 EUR; bez ohledu na tuto hranici se však provádí například při vzniku obchodního vztahu nebo při podezřelém obchodu. Pro některé situace zákon stanovuje zvláštní pravidla.

Kdy je AML identifikace klienta povinná

Povinná osoba musí klienta identifikovat vždy při vzniku obchodního vztahu, a to bez ohledu na jeho hodnotu. U jednotlivého obchodu mimo obchodní vztah vzniká obecná povinnost identifikace nejpozději tehdy, když je zřejmé, že jeho hodnota překročí 1 000 EUR. Povinná osoba si navíc pro jednotlivé typy obchodů stanovuje na základě hodnocení rizik vlastní hranici pro identifikaci, která nesmí být vyšší než tento zákonný limit.

Identifikace se bez ohledu na uvedený limit provádí také při podezřelém obchodu a v dalších specifických případech stanovených AML zákonem. Konkrétní požadavky se proto mohou lišit podle povinné osoby, typu obchodu a souvisejících rizik.

Krok 1: Zjištění identifikačních údajů

Povinná osoba nejprve získá zákonem požadované údaje o klientovi. Jejich rozsah se liší podle toho, zda jde o fyzickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu.

Krok 2: Ověření totožnosti

Získané údaje musí být následně ověřeny z příslušných dokladů nebo důvěryhodných zdrojů. U fyzické osoby se při standardní osobní identifikaci údaje ověřují z průkazu totožnosti a kontroluje se také shoda podoby osoby s vyobrazením v dokladu. AML zákon zároveň umožňuje za stanovených podmínek i další způsoby identifikace, včetně elektronické identifikace.

Krok 3: Ověření dalších skutečností

V rámci identifikace se zjišťuje a zaznamenává také to, zda klient, osoba jednající za klienta a známý skutečný majitel nejsou politicky exponovanými osobami nebo osobami, vůči nimž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce.

Jak provést AML identifikaci klienta

Konkrétní postup závisí především na tom, kdo je klientem a zda jedná osobně, nebo prostřednictvím jiné osoby.

Fyzická osoba

U fyzické osoby povinná osoba zaznamená požadované identifikační údaje a ověří je z průkazu totožnosti, pokud jsou v něm uvedeny. Při standardní první osobní identifikaci zároveň ověří, zda podoba klienta odpovídá fotografii v dokladu. Mezi identifikační údaje patří například jméno a příjmení, datum narození, místo narození, pobyt, státní občanství a údaje o průkazu totožnosti.

Právnická osoba

U právnické osoby se zaznamenávají a ověřují zejména údaje o společnosti, jako je název, sídlo a identifikační číslo, a to z dokladu o její existenci získaného z důvěryhodného zdroje. Současně se identifikuje fyzická osoba, která za právnickou osobu při daném obchodu nebo vzniku obchodního vztahu jedná.

Osoba zastupující klienta

Pokud za klienta jedná jiná osoba, povinná osoba ověřuje nejen její totožnost, ale také oprávnění jednat za klienta, pokud toto oprávnění není zjistitelné z veřejného rejstříku. U již identifikovaného klienta se osoba, která za něj nově jedná, identifikuje podle pravidel AML zákona. Zvláštní pravidla zákon stanovuje například také pro zákonné zástupce a opatrovníky. 

Jak funguje AML kontrola klienta

AML kontrola klienta jde dál než samotné ověření totožnosti. Jejím cílem je získat dostatek informací o klientovi, účelu obchodního vztahu nebo transakce a souvisejících rizicích. Rozsah kontroly není ve všech případech stejný, povinná osoba jej přizpůsobuje rizikovému profilu klienta a konkrétním okolnostem obchodního vztahu.

Krok 1: Zjištění účelu a povahy obchodního vztahu

Povinná osoba nejprve zjišťuje, proč klient obchodní vztah navazuje a jaký má být jeho charakter. Tyto informace jí umožňují lépe porozumět očekávanému chování klienta a následně posoudit, zda prováděné transakce odpovídají deklarovanému účelu vztahu. 

Krok 2: Posouzení vlastnické a řídicí struktury

U právnických osob je důležité zjistit a posoudit jejich vlastnickou a řídicí strukturu. Povinná osoba by měla rozumět tomu, kdo společnost vlastní a kdo ji fakticky kontroluje, aby dokázala správně vyhodnotit související AML rizika.

Krok 3: Zjištění skutečného majitele

Součástí kontroly je také zjištění skutečného majitele klienta a přijetí opatření k ověření jeho totožnosti. Cílem je zjistit fyzickou osobu, která stojí za právnickou osobou nebo ji fakticky ovládá, a nespoléhat pouze na formální údaje o společnosti.

Krok 4: Zjištění původu finančních prostředků

Součástí kontroly klienta je také přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká. Rozsah tohoto přezkoumání povinná osoba přizpůsobuje rizikovému profilu klienta a konkrétním okolnostem.

Krok 5: Průběžné sledování obchodního vztahu

Kontrola nekončí uzavřením smlouvy. Povinná osoba musí v potřebném rozsahu průběžně sledovat obchodní vztah a jednotlivé transakce a posuzovat, zda odpovídají jejím znalostem o klientovi a jeho rizikovému profilu. Získané informace je zároveň potřeba podle okolností aktualizovat.

Jaký je rozdíl mezi AML identifikací a kontrolou klienta

Identifikace a kontrola klienta jsou vzájemně propojené, ale představují odlišné části AML procesu. Identifikace slouží především ke zjištění a ověření toho, kdo klient je. Kontrola jde více do hloubky a zaměřuje se na účel vztahu, okolnosti obchodu, skutečného majitele, původ prostředků a související rizika. Co zahrnuje AML kontrola klienta:

Jak AML řeší rizikové klienty a skutečného majitele

AML pravidla vycházejí z rizikově orientovaného přístupu. To znamená, že rozsah kontroly nemusí být u každého klienta nebo obchodu stejný. Povinná osoba posuzuje konkrétní rizikové faktory a podle výsledku přizpůsobuje rozsah kontroly. Pokud klient, obchod nebo obchodní vztah představuje zvýšené riziko praní peněz nebo financování terorismu, AML zákon vyžaduje zesílenou identifikaci a kontrolu.  

Jak probíhá AML hodnocení rizik

Při hodnocení rizik se neposuzuje pouze samotný klient. Povinná osoba bere v úvahu také charakter obchodního vztahu, produkt, hodnotu a způsob provedení obchodu nebo země a oblasti, kterých se transakce týká.

• Riziko spojené s klientem. Hodnotí se okolnosti, které mohou naznačovat vyšší riziko praní peněz nebo financování terorismu. Zvýšenou pozornost vyžadují například politicky exponované osoby (PEP) nebo klienti, u nichž vznikají pochybnosti o poskytnutých informacích.
• Zeměpisné riziko. Důležitou roli hraje země původu klienta i země nebo oblast spojená s obchodem. Zvláštní pravidla platí zejména při vztazích a obchodech spojených s vysoce rizikovými třetími zeměmi.
• Riziko konkrétního obchodu. Posuzuje se hodnota, charakter a způsob provedení transakce. Pozornost mohou vyžadovat například složité nebo neobvykle objemné obchody, které nemají zřejmý ekonomický důvod.
• Neobvyklá výše nebo četnost transakcí. Transakce se posuzují také ve vztahu k tomu, co povinná osoba ví o klientovi, jeho podnikání a rizikovém profilu. Výrazná změna běžného transakčního chování proto může být důvodem k podrobnější kontrole.
• Složitá vlastnická struktura. Povinná osoba zjišťuje vlastnickou a řídicí strukturu právnické osoby a jejího skutečného majitele. Pokud je struktura obtížně transparentní nebo existují pochybnosti o tom, kdo klienta skutečně ovládá, může to být relevantní pro vyhodnocení rizika.

Vyšší riziko vyžaduje odpovídající zvýšenou pozornost a uplatnění opatření odpovídajících zjištěnému riziku; v zákonem stanovených případech se provádí zesílená identifikace a kontrola klienta. Znamená však, že povinná osoba musí riziko odpovídajícím způsobem řídit a v případech stanovených zákonem použít zesílenou identifikaci a kontrolu klienta. Ta může zahrnovat získání dalších informací, jejich ověření z více důvěryhodných zdrojů nebo intenzivnější sledování obchodního vztahu.

Kdo je skutečný majitel podle AML

Pro účely AML nestačí vždy zjistit pouze to, kdo je formálně uveden jako klient nebo vlastník společnosti. Povinná osoba musí v rámci kontroly klienta zjistit také totožnost skutečného majitele a přijmout opatření k jejímu ověření z důvěryhodných zdrojů. Pokud klient podléhá zápisu do evidence skutečných majitelů nebo obdobného registru, AML zákon vyžaduje ověření alespoň z této evidence a jednoho dalšího zdroje. V praxi je důležité zejména:

• zjistit skutečného majitele klienta a zaznamenat údaje potřebné k ověření jeho totožnosti; 
• ověřit jeho totožnost z důvěryhodných zdrojů a nespoléhat pouze na informace poskytnuté klientem; 
• prověřit vlastnickou a řídicí strukturu, aby bylo zřejmé, kdo za právnickou osobou skutečně stojí;
• zohlednit PEP a sankční rizika, protože AML kontrola zahrnuje také zjištění, zda skutečný majitel není politicky exponovanou nebo sankcionovanou osobou.

Praktický příklad: Firma naváže obchodní vztah se společností, která je vlastněna prostřednictvím několika dalších právnických osob. Povinná osoba se nemůže spokojit pouze s názvem společnosti uvedeným ve smlouvě. V rámci AML kontroly musí zjistit její vlastnickou a řídicí strukturu, identifikovat skutečného majitele a jeho totožnost odpovídajícím způsobem ověřit. 

Co je podezřelý obchod podle AML zákona

Za podezřelý obchod se podle AML zákona považuje obchod uskutečněný za okolností, které vyvolávají podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo jinou skutečnost související s těmito aktivitami. Podezření přitom nemusí vycházet pouze z výše transakce. Důležitý je také její charakter, způsob provedení, chování klienta a to, zda obchod odpovídá informacím, které má povinná osoba o klientovi a jeho běžné činnosti. 

AML zákon uvádí různé okolnosti, které mohou signalizovat podezřelý obchod. V praxi je proto důležité hodnotit transakce v širším kontextu a všímat si zejména neobvyklého jednání, nejasného původu prostředků nebo obchodů, které nemají zřejmý ekonomický důvod. Samotný výskyt jednoho znaku nemusí automaticky znamenat praní peněz, může však být důvodem k podrobnějšímu prověření. 

Jak poznat podezřelý obchod podle AML

Mezi okolnosti, které mohou nasvědčovat podezřelému obchodu a vyžadují další posouzení, patří například:

• Nejasný původ finančních prostředků. Klient není schopen věrohodně vysvětlit, odkud peníze nebo jiný majetek pocházejí, případně poskytnuté informace neodpovídají jeho známé ekonomické situaci.
• Neobvykle vysoké nebo časté transakce. Klient začne provádět obchody, které svou hodnotou nebo četností výrazně vybočují z jeho dosavadního chování. Důležité je zejména to, zda transakce odpovídají známému profilu a činnosti klienta.
• Složité nebo neobvyklé převody. Obchod je bez jasného důvodu rozdělen do několika transakcí, prostředky procházejí přes více účtů nebo je použita neobvykle komplikovaná struktura. Takové uspořádání může ztěžovat zjištění původu nebo konečného příjemce prostředků.
• Obchod bez zřejmého ekonomického důvodu. Transakce nedává s ohledem na podnikání nebo běžnou činnost klienta jasný hospodářský smysl. Povinná osoba by měla věnovat pozornost zejména situacím, kdy klient nedokáže účel obchodu dostatečně vysvětlit.
• Neobvyklé chování klienta. Zvýšenou pozornost může vyvolat například neochota poskytnout informace potřebné ke kontrole, předkládání nejasných či rozporných údajů nebo snaha vyhnout se běžným AML postupům.

Jakou roli v AML plní FAÚ

Finanční analytický úřad (FAÚ) je správní úřad s celostátní působností, který v České republice plní funkci finanční zpravodajské jednotky. Je jedním z klíčových orgánů českého systému boje proti praní peněz a financování terorismu. Jeho základní činnost spočívá ve sběru, získávání, analýze a vyhodnocování informací, které mohou souviset s podezřelými finančními aktivitami.

V rámci AML systému představuje FAÚ důležitý spojovací článek mezi povinnými osobami a příslušnými orgány veřejné moci. Povinné osoby mu podle AML zákona oznamují podezřelé obchody a FAÚ získané informace analyzuje a vyhodnocuje. Pokud výsledky šetření odůvodňují další postup, mohou být předány příslušným orgánům veřejné moci. FAÚ zároveň spolupracuje například s Policií ČR, zpravodajskými službami, ministerstvy a dalšími institucemi.

Jaké pravomoci má FAÚ podle AML zákona

Činnost FAÚ není omezena pouze na přijímání oznámení. Úřad se podílí na fungování AML systému v několika oblastech:

• Přijímání oznámení podezřelých obchodů. Povinné osoby oznamují FAÚ zjištěné podezřelé obchody bez zbytečného odkladu.
• Analytická činnost. FAÚ získané informace analyzuje, vyhodnocuje souvislosti a provádí operativní i strategickou analýzu rizik a trendů v oblasti praní peněz a financování terorismu.
• Kontrolní činnost. FAÚ vykonává v rámci své zákonné působnosti kontrolu dodržování povinností vyplývajících z AML předpisů.
• Metodická činnost. Úřad vydává metodické pokyny, stanoviska a další informace, které povinným osobám pomáhají správně aplikovat AML pravidla v praxi.
• Spolupráce s dalšími orgány. Při šetření spolupracuje s českými orgány veřejné moci i dalšími finančními zpravodajskými jednotkami.

Jak zavést AML povinnosti do praxe

Zavedení AML povinností do praxe začíná správným určením toho, zda a v jakém rozsahu se na konkrétní firmu AML zákon vztahuje. Rozsah povinností se totiž liší podle typu povinné osoby a vykonávané činnosti. Firma by proto měla vytvořit systém, který odpovídá jejím skutečným rizikům a umožňuje AML pravidla nejen formálně nastavit, ale také průběžně uplatňovat v každodenní praxi. Využít přitom může také vhodné AML řešení, které pomáhá jednotlivé procesy systematizovat a zjednodušit. Ne všechny níže uvedené povinnosti se vztahují na každou povinnou osobu ve stejném rozsahu. Konkrétní postup je vždy nutné přizpůsobit typu povinné osoby, její činnosti a požadavkům AML zákona.

Krok 1: Ověřit, zda je firma povinnou osobou

Nejprve je nutné zjistit, zda firma patří mezi povinné osoby podle AML zákona a které konkrétní povinnosti se na ni vztahují. Rozsah AML požadavků není pro všechny podnikatele stejný a u některých profesí nebo činností platí zvláštní režim.

Krok 2: Provést hodnocení AML rizik

Dalším krokem je identifikovat rizika praní peněz a financování terorismu, kterým může být firma při své činnosti vystavena. Hodnocení může zohledňovat například typy klientů, nabízené produkty a služby, způsob provádění obchodů nebo zeměpisná rizika. U povinných osob, které musí mít písemný systém vnitřních zásad, je písemné hodnocení rizik jeho součástí.

Krok 3: Nastavit identifikaci a kontrolu klientů

Firma musí stanovit, kdy a jak bude klienty identifikovat a kontrolovat. Interní postup by měl zaměstnancům jasně určit, jaké informace získat, jak je ověřit a kdy je nutné provést podrobnější kontrolu. Konkrétní rozsah se přizpůsobuje zjištěnému riziku. Na navazující práci s dokumenty lze využít také elektronické podpisy, které pomáhají převést podpisové procesy do digitální podoby.

Krok 4: Nastavit pravidla pro zjišťování skutečného majitele

U relevantních klientů je potřeba nastavit také postup pro zjištění a ověření skutečného majitele. Zaměstnanci by měli vědět, z jakých zdrojů informace ověřovat a jak postupovat, pokud jsou údaje nejasné nebo se jednotlivé zdroje rozcházejí. FAÚ k této oblasti vydává samostatnou metodiku.

Krok 5: Připravit postup pro podezřelé obchody

Interní pravidla by měla zaměstnancům pomoci rozpoznat znaky možného podezřelého obchodu a určit, komu mají své zjištění uvnitř firmy předat. Povinná osoba musí mít zároveň nastavený postup pro splnění oznamovací povinnosti vůči FAÚ.

Krok 6: Nastavit uchovávání údajů

Součástí AML procesu je také správné uchovávání informací a dokumentů získaných při identifikaci a kontrole klienta. Firma by měla mít jasně stanoveno, které údaje uchovává, po jakou zákonnou dobu a kdo k nim má přístup.

Krok 7: Určit odpovědné osoby

Podle toho, jaké požadavky se na danou povinnou osobu vztahují, může být nutné určit kontaktní nebo odpovědnou osobu pro oblast AML. Je důležité jasně rozdělit kompetence a zajistit, aby zaměstnanci věděli, na koho se při řešení AML situací obrátit.

Krok 8: Proškolit zaměstnance

AML postupy fungují pouze tehdy, pokud je zaměstnanci znají a dokážou je používat. Školení by proto mělo odpovídat jejich pracovní náplni a zaměřit se na situace, se kterými se mohou reálně setkat. Školení zaměstnanců patří mezi povinnosti upravené AML zákonem.

Krok 9: Pravidelně aktualizovat AML postupy

AML systém není jednorázový dokument. Hodnocení rizik a systém vnitřních zásad je nutné průběžně aktualizovattak, aby odpovídaly změnám v činnosti firmy, zjištěným rizikům i relevantním požadavkům. Vedle samotného nastavení AML procesů mohou firmy digitalizovat také související administrativu. Automatizace smluv může například zjednodušit přípravu a správu smluvních dokumentů a omezit množství manuálních kroků při práci s nimi.

Nejčastější chyby při plnění AML povinností

V praxi nemusí být problémem pouze úplná absence AML pravidel. Nedostatky mohou vzniknout také tehdy, když jsou postupy formálně vytvořené, ale neodpovídají reálnému fungování firmy nebo se nepoužívají v praxi.

• Neaktuální AML dokumentace. Interní pravidla existují, ale nereflektují změny v činnosti firmy nebo jejích rizicích. Pomáhá nastavit pravidelné revize a aktualizovat dokumentaci při významných změnách.
• Příliš obecné hodnocení rizik. Firma používá obecný vzor bez přizpůsobení vlastním klientům, produktům a službám. Hodnocení by mělo vycházet z konkrétních rizik dané povinné osoby.
• Nedostatečná kontrola klienta. Identifikace klienta je provedena, ale firma už nezíská dostatek informací potřebných pro jeho kontrolu nebo další sledování vztahu.
• Nejasně rozdělená odpovědnost. Zaměstnanci nevědí, kdo řeší AML otázky nebo komu mají oznámit nestandardní situaci. Pomáhá jasné rozdělení kompetencí a interní postup.
• Nedostatečné proškolení zaměstnanců. Ani kvalitní AML systém nebude fungovat, pokud jej lidé neumějí používat. Školení proto musí být propojeno s praktickým uplatňováním interních pravidel.

Závěr

AML není pouze administrativní povinnost, ale systém opatření, který má pomáhat předcházet praní špinavých peněz a financování terorismu. Pro firmy, které patří mezi povinné osoby, je zásadní správně nastavit identifikaci a kontrolu klientů, hodnocení rizik, zjišťování skutečných majitelů, sledování obchodních vztahů i postupy při podezřelých obchodech.

Stejně důležité je AML procesy pravidelně kontrolovat a aktualizovat. Rizikový profil klientů, činnost firmy i právní požadavky se mohou v čase měnit, a proto by AML systém měl odpovídat aktuální situaci. Správně nastavené postupy zároveň pomáhají snížit riziko porušení zákonných povinností a souvisejících sankcí.

Jak AML řešíme v Legal Systems

V Legal Systems pomáháme povinným osobám převést AML agendu z papíru a tabulek do digitální podoby. Ověření totožnosti klienta, AML kontrolu i vyhodnocení rizikovosti lze provést online v jednom systému. Systém automaticky kontroluje, zda klient není politicky exponovanou osobou (PEP) a zda nefiguruje na sankčních seznamech. Vztah k vysoce rizikovým třetím zemím klient potvrzuje v AML prohlášení s odkazem na aktuální seznam FAÚ. Z těchto údajů a z výše obchodu systém navrhne míru rizikovosti, konečné rozhodnutí však zůstává na povinné osobě. Výsledky zůstávají přehledně uložené pro případnou kontrolu FAÚ.

Podle velikosti a potřeb nabízíme dvě varianty:

• AML Solo je určené jednotlivcům a menším povinným osobám, například realitním makléřům, účetním nebo advokátům, kteří AML řeší sami. Funguje online a bez závazků.
• AML v platformě Legal Systems je vhodné pro firmy a týmy, které potřebují sdílet AML agendu napříč kolegy, zpracovávají vyšší objemy klientů nebo chtějí proces upravit na míru. AML lze propojit i s dalšími částmi platformy, jako jsou elektronické podpisy nebo automatizace smluv.

Obě varianty si můžete vyzkoušet v bezplatném demu.

‍

Nejčastější otázky

Co znamená AML zákon?

Pod pojmem AML zákon se v České republice běžně rozumí zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Stanovuje zejména okruh povinných osob a jejich povinnosti při předcházení praní peněz a financování terorismu.

Koho se AML zákon týká?

AML zákon se vztahuje na tzv. povinné osoby vymezené zákonem. Patří mezi ně například banky a další finanční instituce, ale také vybrané nefinanční profese a podnikatelé, například realitní zprostředkovatelé, účetní, daňoví poradci, auditoři, advokáti či notáři v zákonem stanovených situacích. Konkrétní povinnosti závisí na vykonávané činnosti.

Kdy musí advokát dělat AML?

Advokát není povinnou osobou automaticky při poskytování všech právních služeb. AML povinnosti se na něj vztahují při činnostech konkrétně vymezených AML zákonem, například při některých úschovách, správě majetku nebo při pomoci s vybranými transakcemi klienta. Vždy je proto nutné posoudit konkrétní poskytovanou službu.

Jak probíhá kontrola AML?

Kontrola klienta zahrnuje zejména získání a vyhodnocení informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu, zjištění a ověření skutečného majitele, posouzení vlastnické a řídicí struktury a průběžné sledování obchodního vztahu. Součástí může být také přezkoumání zdroje peněžních prostředků nebo jiného majetku. Rozsah kontroly se přizpůsobuje zjištěnému riziku.

Kdo je povinná osoba dle AML?

Povinná osoba je fyzická nebo právnická osoba, které AML zákon ukládá konkrétní povinnosti v oblasti prevence praní peněz a financování terorismu. Okruh povinných osob stanovuje zejména § 2 AML zákona a zahrnuje finanční i vybrané nefinanční subjekty.

Jaké jsou hlavní AML povinnosti?

Mezi hlavní AML povinnosti patří podle konkrétního typu povinné osoby zejména identifikace a kontrola klienta, hodnocení rizik, zjišťování skutečného majitele, průběžné sledování obchodního vztahu, uchovávání stanovených údajů a oznamování podezřelých obchodů. U některých povinných osob se přidávají také požadavky na vnitřní AML systém a školení zaměstnanců.

Kdy je nutná AML identifikace klienta?

Obecně musí povinná osoba klienta identifikovat nejpozději tehdy, když je zřejmé, že hodnota obchodu překročí 1 000 EUR. Bez ohledu na tento limit je identifikace povinná například při vzniku obchodního vztahu nebo při podezřelém obchodu. Zákon stanovuje také další specifické situace, kdy je identifikace nutná.

Jaký je rozdíl mezi AML identifikací a kontrolou klienta?

Identifikace odpovídá především na otázku, kdo klient je, povinná osoba zjišťuje a ověřuje jeho totožnost. Kontrola klienta jde dále a zabývá se například účelem obchodního vztahu, skutečným majitelem, vlastnickou strukturou, zdrojem prostředků a průběžným sledováním obchodů.

Jaké sankce hrozí za porušení AML zákona?

Výše a druh sankce závisí na konkrétní porušené povinnosti, závažnosti a četnosti porušení i na typu povinné osoby. AML zákon stanovuje pro jednotlivé přestupky rozdílné sankční hranice a u některých závažných, opakovaných nebo soustavných porušení umožňuje uložit výrazně vyšší sankce.

Co je Finanční analytický úřad a jaká je jeho role při AML?

Finanční analytický úřad (FAÚ) je klíčovou institucí českého AML systému a působí jako finanční zpravodajská jednotka České republiky. Přijímá a analyzuje oznámení o podezřelých obchodech, vykonává zákonem stanovenou kontrolní a další činnost a spolupracuje s příslušnými českými i zahraničními orgány.

‍